Článek byl uveřejněn v č. 1/2014, v časopise Bezpečnost a hygiena práce.

Mimořádná událost s následkem tří smrtelných pracovních úrazů zaměstnanců (skutečný příběh).

Při havárii v objektu zaměstnavatele v ČR (výbuch plynu) došlo k úmrtí tří zaměstnanců, kteří se shodou okolností pohybovali v blízkosti výbuchu (na příčině havárie se nijak nepodíleli). Ihned po události odletěl vrcholový management české pobočky do sídla centrály (mimo EU). Současně z centrály organizace přiletěl do české pobočky zahraniční top management a začal řešit odškodnění pozůstalých po zemřelých zaměstnancích. Na základě neúplné informace, že v českém zákoníku práce (§ 378) je stanoveno jednorázové odškodnění ve výši 240 tisíc (měna nebyla upřesněna), souhlasil zahraniční top management (aniž byl výší odškodnění překvapen) s odškodněním 240.000,- EUR (cca 6,5 mil. Kč) pro každého pozůstalého. Zahraniční top management se mylně domníval, že sazba odškodného byla myšlena v Euro. Nakonec byla k oboustranné spokojenosti záležitost vyřešena mimosoudní cestou.

Jak lze současný stav vnímat

Vzhledem ke shora uvedenému je důležité v této souvislosti uvést velmi hrubý, ale pravdivý příměr. Pro zaměstnavatele je ekonomicky výhodnější, když zaměstnanec při těžkém úrazu zemře, než když zaměstnanec pracovní úraz přežije a je dostižen výraznými trvalými následky. Z pochopitelných důvodů tato zásada vystupuje do popředí především v případech, kdy zaměstnanec je svobodný a bezdětný. Je to velmi syrové konstatování, ale je nutné uvést tyto argumenty tak, jak ve skutečnosti jsou.

Odškodnění pozůstalých v uvedené výši je v ZP už od 1. 1. 2007, kdy nabyl zákon č. 262/2006 Sb. účinnosti. Otázkou je, zda zákonná sazba odškodnění byla v roce 2006 stanovena přiměřeně a spravedlivě? Někteří zainteresovaní mohou tvrdit, že sazba odškodného byla stanovena na základě společenského konsenzu, tzn. správně. Potom se nabízí další otázka, zda je sazba správně stanovená a je spravedlivá ještě v roce 2014, když se výše sazby 7 roků nezměnila?

Co by se mělo v blízké budoucnosti (v roce 2014) změnit

Autor zastává názor, že základní sazba odškodnění pro pozůstalé by se měla blížit 10 mil. Kč při současném zohlednění konkrétních okolností jednotlivého případu.

Důvody změny sazby odškodného a určení dalších kritérií pro stanovení výše odškodného pro pozůstalé při pracovním úrazu zaměstnance spatřuje autor především v těchto několika základních důvodech.

1. Smrt (blízkého) člověka nelze vzít žádným způsobem zpět. Proto alespoň finanční kompenzace pozůstalým musí být ve výši, která pozůstalým umožní např. splnit svoje tužby, které měly se zesnulým souvislost a nebo naplnit/splnit to, co zemřelý plánoval pro svoje blízké. Jinak řečeno dosáhnout toho, čeho by pozůstalí zemřelého dosáhli a nebo by se těmto tužbám a plánům alespoň přiblížili, pokud by jejich blízký nebyl bez svého zavinění smrtelným pracovním úrazem postižen.

Druhým důvodem je snaha posílit motivaci zaměstnavatelů k dodržování zásad prevence vzniku úrazu a poškození zdraví zaměstnanců. Cílem je motivovat zaměstnavatele, aby při rozhodování, jak řídit svůj systém BOZP, měla finanční otázka mnohem větší váhu, než jakou v současné době má.

Dalším důvodem pro zásadní zvýšení odškodnění pozůstalých za smrtelný úraz zaměstnance je odstranění pomyslné ,,záklopky“, která svojí naprosto nedostačující sazbou za to nejhorší, co se může člověku v zaměstnání stát – za smrt, vytváří překážku pro zvýšení odškodnění za ostatní úrazy a poškození zdraví zaměstnanců.